Michal Bošela cestovatelský rozhovor

Cestování je jeho práce, životní styl a koníček. Michal Bošela působí už skoro deset let v cestovní agentuře Invia. Má na starost marketingovou komunikaci pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. Na svém instagramovém účtu pod jménem Exoguru popisuje své zážitky z cest a inspiruje svými tipy na dovolenou. Jak hodnotí pandemii COVID-19 v cestovním ruchu? Šlo mu během cest o život a jaké místo je jeho srdeční záležitostí?

Vzpomenete si, kdy jste se úplně poprvé podíval do zahraničí? Na jaké místo to bylo?

Myslím, že místo ani forma dopravy nikoho nepřekvapí – stejně tak jako tisíce ostatních Čechů v té době to bylo po roce 1989 Škodou 1203 do Itálie.

Co vás na cestování nejvíce baví a fascinuje?

Důvody k cestování se asi u každého mění s věkem a prioritami. Na střední škole to bylo spojení brigády, nezávislosti a dobrodružství, kdy jsme s kamarádem přes léto pracovali a cestovali po Skotsku. Následovalo období, kdy jsem ještě při VŠ jezdil jako průvodce do italských Dolomit, takže opět spojení práce a milovaných hor. S nástupem do cestovní agentury Invia jsem pak cestování propojilo v profesně životní náplň. Jsem velký fanda létání, takže si cestování naplno užívám již od vstupu na letiště. Fascinuje mě fakt, že vám jakákoli cesta za hranice vždy dá nadhled na váš život, problémy a sociální bublinu, ve které běžně žijeme.

Máte nějaký cestovatelský vzor?

Ano, Jamese Bonda, který v každém filmu vystřídá hned několik destinací a vždy má hotel nebo apartmán s tím nejhezčím výhledem ☺

Kolik času z roku trávíte na cestách?

Daleko méně než bych chtěl a než si možná lidé obecně myslí. Cestování jako téma je sice úzce spojeno s mou prací, ale pořád jsem limitován počtem dní dovolené od zaměstnavatele. Čistě pracovně vyrážím do zahraničí jen tak jednou za dva roky, když připravujeme novou kampaň.

Jaký typ cestovatele jste? Cestujete sám nebo raději ve skupině?

Přiznám se hned na začátku, nejsem Bear Grylls ani David Attenborough. Nejsem dobrodruh s krosnou a spacákem, co se prosekává pralesem. Snažím se propojit na první pohled dva protichůdné světy – využívám služeb cestovních kanceláří a zároveň se snažím cestovat na místě. Pro mě je většinou ideální kombinace pohodlného zázemí různých druhů hotelů jakožto základny, ze které pak vyrážím na další poznávací výlety v dané oblasti. Na cestování je podle mě nejhezčí sdílení zážitků s vašimi nejbližšími a kamarády.

 

Procestoval jste řadu míst jako je například Mauricius, Panama, Reunion nebo Spojené arabské emiráty. Čím vás tato místa nejvíce uchvátila?

Každá země má své originální kouzlo. V Panamě to byla přírodní rezervace s deštným pralesem, na Reunionu jedna z nejaktivnějších sopek planety, Emiráty mají Dubaj se všemi „nej“ světa, na Maledivách zažijete pocit maximálního soukromí a oddělení se od zbytku světa.

Jakou zemi/místo byste doporučil každému navštívit?

Každý, kdo navštíví Mauricius, ať nezapomene vylézt na ikonickou horu Le Morne, ze které je dechberoucí pohled na celou jižní lagunu s písečným vodopádem.

Máte nějaký kuriózní zážitek, který se vám během cest vryl do paměti?

Není ani tak kuriózní jako intenzivní. Tím zážitkem bylo šnorchlování na Maledivách s největším žijícím druhem žraloka, což je takzvaný whale shark, který může dorůstat délky až 13 metrů.

Šlo vám během vašich cest někdy o život?

Nedá se říci, že by mi v tu chvíli vyloženě šlo o život, ale byl zvláštní pocit, když jsem na Reunionu ještě ve tři odpoledne stál na okraji kráteru sopky, a jen o pár hodin poté viděl v televizi záběry, jak chrlí lávu.

Patříte mezi cestovatele, kteří se během cestování mimo jiné také těší na ochutnávání lokálních pokrmů? Jakou kuchyni máte nejraději a proč?

Určitě rád ochutnám lokální gastronomii, když je příležitost. Bohužel nejsem moc velký fanda indické ani kreolské kuchyně, které se vyskytuje nejvíce v místech, kam často jezdím. Oblíbený mám asijský styl kuchyně (vietnamskou, japonskou).

Jaká destinace je vaší srdcovou záležitostí a proč?

Jako milovník horské turistiky, exotiky a sběratel rumů jsem si oblíbil ostrov Mauricius, který v sobě má vše od skvělého koupání přes krásnou přírodu a zelené hory s treky až po rumové destilerie.

Máte nějaké vysněné místo, kam jste se zatím neměl možnost podívat a rád byste to napravil?

Jedna možnost je Nový Zéland, který mě asi jako většinu lidí nadchnul díky Pánu prstenů. Druhá národní parky v Číně, které byly inspirací pro vizualizace planety v Avataru.

Pracujete v cestovní agentuře Invia. Cestovní ruch patřil během COVIDU mezi nejzasaženější oblasti. Jak na toto období vzpomínáte?

V aktuální situaci už mnohem příjemněji a s větším nadhledem, kdy si můžu i říci, co pozitivního to přineslo, pro mě osobně hlavně nové profesní zkušenosti. Během pandemie samotné to ale byla obrovská každodenní nejistota, bezmoc, permanentní horská dráha, jejíž konec byl v nedohlednu.

Myslíte, že se v souvislosti s pandemií změnilo u lidí vnímání a způsob cestování?

Začaly si ho více vážit i mladší generace, které nezažily omezení před rokem 1989, a vlastně my všichni, které už by nenapadlo, že něco jako zavřené hranice ještě někdy bude existovat. Pohledem profesním je to aktuálně využití služeb cestovních kanceláří i lidmi, kteří předtím cestovali výhradně na vlastní pěst. Covid do tohoto způsobu cestování vnesl spousty nejistot a rizik (informačních, pojistných, finančních), které předtím nebyly a které pro klienta zařídí a bere je na sebe právě cestovní kancelář.

Jak hodnotíte Čechy jako cestovatele v porovnání se zahraničními turisty?

Není Čech jako Čech. Obecně se však kultura cestování i reputace Čechů jako turistů za poslední roky zvýšila. Je to dáno také tím, že jsme jako klienti začali být díky vyššímu životnímu standardu mnohem více náročnější na kvalitu a servis. Už dávno nejsou Češi ti, kteří kupují to nejlevnější a pak se snaží ušetřit vynášením jídla od snídaně. Češi jsou dnes v zahraničí považováni za vážené klienty, kteří také více utrácí nejen za pobyt, ale i v dané destinaci, a to za výlety, doplňkové služby nebo suvenýry.

Když se zrušila pandemická opatření a začalo se opět cestovat, kam jste si koupil svou první “pocovidovou letenku”?

Ve svých osobních preferencích naštěstí nemusím rozlišovat dobu před a po. Až na úplně prvních pár měsíců pandemie byla moje oblíbená metropole Dubaj otevřena po celou dobu, takže když tady bylo nejhůře, člověk nasedl na letadlo a za pět hodin mohl dobít energii ze slunce, pláže a moře, ale třeba i dokonale zvládnutých bezpečnostních opatření.